Tohle ráno jsem byl domluvený s kamarádama, že pojedeme na východ slunce do Saska, ale kvůli předpovědi jsem změnil plány a navrhl jsem ranní výstup na Mariinu vyhlídku. A když už jsme se vypalhočili k odbočce nahoru na vyhlídku a stejně nebyla vidět, rozhodli jsme se pokračovat dál na Vilemíninu stěnu. Po necelé čtvrt hodině jsme já a Simča stáli nahoře a koukali do bílé stěny před sebe (Hai se ztratil asi dvacet metrů za námi). Už jsem si říkal, že to bude katastrofa, ale nakonec zafoukalo a výhledy se otevřely. Nad Jetřichovicemi byla permanentní mlžná přikrývka, která se hýbala jako rozbouřené moře a čas od času se objevila i Mariina vyhlídka. Celé mi to připomnělo scénu z třetího dílu Pána prstenů, kdy se postupně zapalují majáky z Gondoru až do Rohanu.